Vznik sboru v Třísově

Ustavující schůze Sboru dobrovolných hasičů v Třísově se konala dne 29. prosince 1935 od 19:30 hodin v hostinci „U Kavěnů“. Schůze byla zahájena osadním starostou bratrem Janem Šimkem, který zastoupil nemocného předsedu přípravného výboru Matěje Bínu. Bratr Urban přečetl výměr zemského úřadu o schválení spolkových stanov, promluvil o významu a důležitosti hasičského sboru. Připomenul, že tento nově ustavený sbor bude takový, jak si jej sami utvoří. Apeloval na členy, by povinnosti hasičské řádně plnili. Bratr Pešl vyzdvihl krásnou ideu hasičskou a upozornil, by všichni byli řádnými a obětavými členy. Volba činovníků sboru byla provedena vesměs aklamací. Starostou byl jednohlasně zvolen Matěj Honetšlégr čp. 20 (Podracký), který volbu přijal a ujal se ihned řízení schůze. Náčelníkem byl zvolen dlouholetý náčelník sboru Holubov Karel Pešl, volbu přijal a žádá členy ku vzájemné spolupráci. Náměstkem náčelníka byl zvolen Jan Bárta čp. 2 a vzdělavatelem Štěpán Švamberk čp. 22. Pětičlenná volební komise poté podala návrh členů výboru který zněl: Br. František Urban, Br. Václav Vais, Br. František Pecka a Br. Jan Šimek. Ten pak požádal, by návrh byl pozměněn a za jeho osobu doplněn Br. Josef Fučík. Návrh byl přijat.     Náhradníky byli zvoleni Br. Václav Hončík a Br. Tomáš Švarc. Revizoři účtů : Br. Jan Šimek, Br. Jan Cába. Smírčí soud : Br. Jan Kouba, Br. Matěj Bína čp. 12, Br. Tomáš Tvaroh. Náčelník samaritní Br. Josef Šturma, četař Br. František Pecka, dozorčí náčiní Br. Václav Svoboda čp. 57 a kronikář Br. Matěj Bína čp. 15. Dodatečně v průběhu schůze byl za hudce jmenován Br. Josef Jiřička. Ku samaritárnímu odboru se dobrovolně přihlásili Br. Tomáš Sklář a Br. Jaroslav Pfefrle. Br. náčelník Pešl požádal všechny členy činné ke složení slibu, by slíbili, že „chcou dle stanov své povinnosti hasičské v každé době řádně a nenáročně vykonávat“. Slib byl vykonán všemi přítomnými členy podáním ruky bratru náčelníkovi. Dále bylo na pořadu jednání stanovení členského příspěvku. Bylo usneseno, že činní členové nebudou platit nic, pro přispívající byl stanoven roční příspěvek ve výši 5,- Kč. Pro začátek byla ihned provedena dobrovolná sbírka, která vynesla 94,- Kč. Bylo apelováno na ty, kteří nejsou členy sboru,by se přihlásili. Ku konci schůze bratr náčelník Pešl nabádal všechny členy k obětavé práci, by tento nově ustavený sbor rostl a sílil a byl opětně vzorem jako dosud sbor Holubov. Bratr vzdělavatel Švamberk upozornil členy na ukázněnost a vzájemné pochopení. Schůze byla starostou ukončena provoláním zdaru v další činnosti sboru.

          

 

 

         V prvním roce činnosti konal sbor jednu valnou hromadu, dvě schůze členské, pět schůzí výborových a jednu sborovou školu. Dále pak jedno poplachové cvičení, dvě cvičení se stříkačkou, dvě cvičení pořadová a jedno společné pořadové v Holubově. Průměrná účast členů se pohybovala kolem 75 %. Byla pořádána masopustní zábava a sborová slavnost spojená s poplachovým cvičením. Výnos těchto akcí činil 920,10 Kč. Sbor zakoupil ze svých prostředků 15 ks blůz a opasků v ceně 959,75 Kč. Pro zajímavost uvádím, hudba na posvícení (drželo se dva dny) stála 550,- Kč, vstupné 3,50 a 3,- Kč. Byly pořádány oslavy na počest 28. října společně s  Holubovem a Krásetínem u pomníku padlých v 1. světové válce v Holubově. Dále sborové slavnosti v Krásetíně a oslavy 28. října v Českém Krumlově. Sbor se zúčastnil župního hasičského sjezdu ve Chmelné a slavnosti předání stříkačky ve Stupné. Ke konci roku 1936 činil stav členů 32 činných, 2 ženy a 19 přispívajících. Ze zápisů o schůzích je patrno, že sbor úzce spolupracoval s utvořeným „Ochotnickým spolkem Vltavan“, který vyvíjel v osadě bohatou divadelní činnost.

         Rozdělení sboru Holubovského již předcházely události, které nastaly po  zakoupení motorové stříkačky od firmy Stratílek v roce 1926. Ty ve svém projevu k jeho 50. výročí vylíčil jeho velitel Karel Pešl. Jeho přesné citace uvádím v uvozovkách. „V Třísově se stavěla hasičská zbrojnice, a když byla příští valná hromada konaná v Třísově, byla již motorová stříkačka zakoupena. Na této valné hromadě se jednalo o umístění. Byl to boj, který Třísov vyhrál, vlastně nám to vyhrály hlasy přispívajících členů z Třísova, který prý vyrostly jako houby po dešti. Tato záležitost nedala Holubovským a některým Krásetínským občanům spát. Takže řešení o umístění stříkačky přišlo do obecního zastupitelstva, kde se též bouřlivě rozhodlo jí umístit do středu obce, do  Holubova. Až do roku 1937 udržel si sbor

Holubov prvenství činností v župě. Ale pak počali členi zaostávat, Třísov i Krásetín měli pořád ještě ruční stříkačky, spokojenost nebyla již valná a účast na podnicích slabší. Přišlo se s návrhem sbor rozdělit na tři Třísov, Holubov, Krásetín. Byl to zase boj, že jsme rozbíječi a vše možné. Třísov i Krásetín chtěli být sami, tudíž se stalo a hasičský sbor Holubov se rozešel na tři sbory“. 

        Na závěr jsem si dovolil použít citát našeho prvního kronikáře a i  funkcionáře sboru Holubovského bratra Bíny Matěje čp. 15, který byl nacisty uvězněn a po strádání v několika koncentračních táborech se po válce s podlomeným zdravím vrátil domů. „A tak s láskou a obětavostí jako pomáhali občané Třísovští druhdy budovati dobrovolný hasičský sbor v Křemži, později pak v Holubově, tak opět prací nenáročnou začali zřizovati svůj vlastní sbor v místě samém, pro blaho a rozkvět, mravní a národní uvědomění své milé vesničky“.